Výzkum zaměřující se na vývoj vakcíny proti rakovině je jedním z nejintenzivnějších. Vědcům ze Stanfordské univerzity se v této oblasti povedlo udělat významný pokrok.

Nejprve si všimli, že takzvané indukované pluripotentní kmenové buňky (iPSCs) mají na svém povrchu podobné znaky jako buňky nádorové, a tak je napadlo využít iPSCs jako vakcínu.

iPSCs jsou uměle vytvořené kmenové buňky. Z běžné buňky (např. z kůže nebo krve) se genetickým zásahem v laboratoři vytvoří pluripotentní kmenová buňka, která nese podobné povrchové znaky jako buňka nádorová. Za pomoci ozáření se buňka inaktivuje, tedy zbaví schopnosti dělení. Takto vytvořená vakcína „učí“ imunitní systém rozpoznávat znaky nádorových buněk a likvidovat je, pokud se někdy v těle vyskytnou.

Ve Stanfordu odebrali tkáňové buňky několika liniím myší, vytvořili z nich iPSCs, inaktivovali je ozářením a následně je jednou týdně injikovali myším zpět. Po měsíci terapie do myší vpravili nádorové buňky (konkrétně pracovali s buňkami rakoviny kůže, rakoviny prsu a rakoviny plic) a srovnávali vývoj nádorů s myšmi, kterým vakcína podána nebyla. U všech myší vznikly nádory, ale u 70 % vakcinovaných časem došlo k jejich výraznému zmenšení či úplnému vymizení.

Pokud by se stejný mechanismus vývoje vakcíny proti rakovině osvědčil i u lidí, jednalo by se bezpochyby o průlomový objev. Vakcína z iPSCs má totiž hned několik výhod: je vytvořená z pacientovi vlastních buněk a tím pádem nehrozí žádné výrazné vedlejší účinky a navíc se zdá, že by jedna vakcína mohla být účinná proti několika druhům rakoviny zároveň.

Zdroj: KOOREMAN, Nigel G., et al. Autologous iPSC-based vaccines elicit anti-tumor responses in vivo. Cell stem cell, 2018, 22.4: 501-513. e7.